O knize: 1970 / „Lidstvo – k čemu je?“ Spisovatel a vědec Igor Michajlovič Zabelin si tuto otázku zvolil jako název a hlavní téma dvou esejů, které zaujímají ústřední místo místo ve sbírce „Člověk a lidstvo“ (vyd. „Sovětský spisovatel“, M. 1970 „Buďme upřímní,“ odpovídá. - Dnes, ve dvacátém století - stále ve jménu rovného a neomezeného sebestravování všech jednotlivců, a není v tom nic hanebného - se lije voda do tohoto mlýna společenského, vědeckého a technického pokroku... cíl je jasný, cíl je vysoký a posvátný – tento axiom. Teprve osvobozený od každodenního boje o kousek chleba, od soupeření se svými sousedy, se člověk stane pánem svého postavení, skutečným pánem Země.“ „Teď si představme, že cíle bylo dosaženo,“ pokračuje Zabelin . — Komunismus, jeho nejvyšší fáze, byl vybudován po celém světě. Každý má neomezené množství materiálního bohatství... Co dál? Zakladatelé vědeckého komunismu řekli, že celá předkomunistická historie lidstva je ve skutečnosti jen pravěk a skutečná historie začne komunismem... Ale co je potom pravá historie?... Ve skutečnosti, proč lidstvo existuje v všechny?..“ „Má lidstvo vyšší věci, kromě těch imanentních, k nimž nadále usilujeme? Je lidstvu v systému přírody určen nějaký účel, je mu nějakými dosud neznámými zákony předurčeno zvláštní poslání v přírodě? Jaké skutky nakonec utvoří skutečnou historii lidstva?“ Zabelinovy ​​eseje jsou pokusem o hypotetickou odpověď na výše uvedené otázky. Vzhledem k tomu, že problém, který se v nich objevil, je extrémně obtížný a je přirozeně nemožné poskytnout zcela vědecky podložené řešení problému, kterým se věda dosud vážně nezabývala, musel Zabelin odolat hurikánovému ohni kritiky, který na něj dopadl – obojí spravedlivé. a ne zcela spravedlivé, což zůstalo bez povšimnutí zásluh jeho knihy a věnovalo velkou pozornost pouze nedostatkům.